na Blog.cz

Jistěže místo kecání bych sem měl přidat zase nějaké obrázky -- koneckonců mám jich v zásobě ještě docela dost a stejně tolik jich ještě čeká na naskenování. Ale zrovna mě napadlo využít těchto stránek k všeobecné propagaci infinitivu slovesa "bude", který se dnes v jazyce českém moc nepoužívá.

Od té doby, co se dá na školní lavice psát a kreslit, se na ně píše a kreslí. Nevím, co zdobí lavice na základních a středních školách teď, neb v takových budovách já už dávno nemám co pohledávat, ale za našich mladých let se tam pomlouvalo, trénovala se slovní zásoba z oblasti vulgárního jazyka a přirovnávali se učitelé a spolužáci k domácímu zvířectvu. No a kromě toho se na těchto plochách objevovaly nápisy "Kdo se nudí, ať udělá čárku" (obvykle následované hustým plotem) či poněkud nápaditější "Kdo se nudí, ať nakreslí vagónek". Druhý z těchto nápisů jsem si vypůjčil pro nadpis tohoto článku.

Kdo hrajete Scrabble, určitě víte, že v přihrádce máte vždy dostatek písmenek na sestavení nějakého neforemného slova, které ani nejde vyslovit. Pak vám nezbývá než spokojit se s nějakým obyčejným, krátkým slovíčkem, nebo se se svým shlukem písmen prosadit v televizním seriálu. (Třeba jozxyqk. Ve slovníku to není, ale na Googlu to má tisíce výskytů, tak proč to neuznat! :-D)

Osobní železniční vůz je vcelku obyčejná kastle téměř konstantního průřezu, na které se průmyslový designér moc nevyřádí, protože vše je podřízeno praktickému užitku a technologičnosti. Jedna z mála věcí, na které se může uplatnit tvořivost, je nátěr. Aneb: jak snadno se po návštěvě lakovny vagón změní v mrazničku! :(

Ani já nevidím ve voze osobní dopravy moc zajímavý objekt ke kreslení, ale i tak jsem ve svých obrázcích několik vehiklů, které připomínají cosi, v čem lze vézt cestující.

Tak jsem se konečně zase dostal k tomu, přidat nějaké obrázky. Tentokrát je tématem kupodivu opět ten druh hospodářského zvířete, které je v běžné řeči zneužíváno jako ztělesnění nečistoty, nadváhy, případně vlastností ještě horších. Už jsem psal, že vepř je všeobecně vhodným objektem ledabylých čmáranic a srandiček. Ve své prosté podobě ale může brzy omrzet -- není divu, že se tedy často opatřuje všeljakými doplňky, které zvíře ve skutečnosti nemá.

Podnětem k sepsání těchto veršů mi byla debata na jednom diskuzním fóru, kde přišla řeč na básnickou formu tzv. limericků, což jsou krátké vtipné básničky pojednávající o nějakých lidech z určitého města, kteří se vyznačují vykonáváním nějaké zvláštní činnosti.

Pojmenování těchto básniček má svůj základ ve jméně irského města Luimneach aneb Limerick. Tudíž se přímo nabízí umístit děj do tohoto města. No a ode mě se nedá čekat, že bych se tématu železné dráhy nějak vyhýbal. Tak vznikla první sloka této básně. Další potom následovaly pro další irská města.

Vděčným objektem uměleckého ztvárnění je prase neboli vepř. Je to takové milé zvířátko a velmi snadno se kreslí. Daleko snáze než třeba kůň. Stačí načrtnout pěkný rypáček a se zbytkem si člověk vlastně může dělat, co chce.

Na kolejích lze někdy spatřit všeljaké vozidla, vozítka a vozejčky, na kterých se dopravuje materiál pro stavbu tratí, zařízení pro údržbu či chlapíci v oranžových dresech. Cestující to nevozí, ale přesto to má zásadní význam pro kolejovou dopravu. Do této kategorie patří pár následujících obrázků.

Tato básnička začala jako překlad známé lidové písně Já do lesa nepojedu. V prvních dvou verších vyjadřuje totéž, dále však se od předlohy odchyluje a směřuje tam, kam ukázal první nápad na rým -- do anglických lesů.

Lokomotiva, která tahá rychlíky, váží pětaosmdesát tun a její výkon se počítá v tisícovkách koní. Jenže má dva podvozky, to jest osm kol -- nebo čtyři, které se při bočním pohledu kreslí -- a to se nesnadno kreslí. Vykreslovat čtyři kola, dávat pozor, aby oba podvozky byly stejné... nic moc. Proto mám v oblibě menší stroje se dvěma či třemi nápravami.