Od té doby, co se dá na školní lavice psát a kreslit, se na ně píše a kreslí. Nevím, co zdobí lavice na základních a středních školách teď, neb v takových budovách já už dávno nemám co pohledávat, ale za našich mladých let se tam pomlouvalo, trénovala se slovní zásoba z oblasti vulgárního jazyka a přirovnávali se učitelé a spolužáci k domácímu zvířectvu. No a kromě toho se na těchto plochách objevovaly nápisy "Kdo se nudí, ať udělá čárku" (obvykle následované hustým plotem) či poněkud nápaditější "Kdo se nudí, ať nakreslí vagónek". Druhý z těchto nápisů jsem si vypůjčil pro nadpis tohoto článku.
Za takovým nápisem pak vznikala na lavici či pod lavicí vlaková souprava, která byla sice dlouhá, ale postrádala detaily, vůbec odlišení konstrukčních typů vozových skříní a tak. To já jsem si kreslil spíš na papír, neboť stůl je psacím podkladem velmi mizerným. Obrázek nahoře je jen takový rychlý náčrt dvounápravového vagónu na přepravu dříví. Jest to konstrukce smysluplná, avšak oproti skutečným vozům docela krátká. Dnes už se tak krátké vagóny nedělají.
Na dalším obrázku je podobný vůz. Místo klasických listových pružin na závěskách má ale kývačky se šroubovitými pružinami, tedy naprosto nenormální pojezd, jaký se u takovýchto vozidel nepoužívá. Čili je patrně nevýhodný, a i kdyby nebyl, tak nikdo nebude vymýšlet nic takového, když už sto let funguje listová pružina na závěskách.
Jak tak koukám na další obrázky, co tu mám, tak jsou to většinou sypáky aneb vozy výsypné. Takže ty si nechám na samostatný článek a sem přidám ostatní typy vagónů. Třeba nějakou škatuli.
To je teda spíš pološkatule. Kreslil jsem ji asi když jsem se hodně nudil, protože má pod sebou šest koleček, což je na mě docela dost. (Nikdy se mi nechce se s koly moc vykreslovat -- však tady jsou taky docela odfláknuté.) Kromě toho to byl původně otevřený vagón bez střechy, pak jsem tomu přikreslil dvojdílnou přesuvnou střechu, aby dovnitř nepršelo.
Následuje škatule dřevěná čtyřnápravová s pozadím.
A hle, je tu ještě škatule speciální, prosklená. Takzvaný měřicí vůz teorie relativity aneb v nepěkném germánském jazyce Relativitätstheoriemesswagen. Nevím o tom, že by takový kdy byl zkonstruován, ale papír snese všechno.
Inspirací je samozřejmě příklad ke speciální teorii relativity, který se uvádí v učebnicích i v populárních publikacích. (Viz např. zde, ale nepochybně by šel vygůglit i lepší zdroj.) Uprostřed vozu je lampa, na koncích židle pro pozorovatele uvnitř. Stěny jsou prosklené, aby dění uvnitř vozu bylo lze pozorovat i zvenčí. Maximální rychlost vozu je psaná 300 000 kilometrů za sekundu, ale má se za to, že tak rychle ve skutečnosti nikdy jet nemůže.
Co říci na závěr? Hm, mohl bych si trochu postěžovat... :) Vedl jsem tuhle na fakultě cvičení, kde se počítaly fyzikální příklady s aplikací na železniční dopravu. Jistý příklad využíval schematický boční náčrt čtyřnápravové lokomotivy. Jedno cvičení se opakovalo čtyřikrát po sobě pro čtyři studijní skupiny. No, na premiéře jsem nakreslil krabici, která připomínala jednu ze známých škodováckých lokomotiv; podruhé mi pod ruku přišlo totéž, potřetí jsem z legrace načrtnul cosi jako parní lokomotivu a počtvrté to byla jiná elektrická lokomotiva. (Na tvaru kastle v příkladu vůbec nezáleželo.) Co myslíte, že nakreslili studenti? Pokaždé totéž co já. Studenti tedy ukázali, že řádně následují postup učitele, což je chvályhodné; ukázali ale i výrazný nedostatek fantazie... Tak doufám, že čtenáři těchto stránek jsou či by byli v tomto ohledu lepšími studenty! :-D
Zde hledá