Petrův archiv ptákovin - Články

Infinitiv slovesa "bude"

Fri, 13 Aug 2010 23:11:47 +0200

Jistěže místo kecání bych sem měl přidat zase nějaké obrázky -- koneckonců mám jich v zásobě ještě docela dost a stejně tolik jich ještě čeká na naskenování. Ale zrovna mě napadlo využít těchto stránek k všeobecné propagaci infinitivu slovesa "bude", který se dnes v jazyce českém moc nepoužívá.

V češtině má spousta sloves infinitiv. Dokonce i způsobová slovesa mají infinitiv, aniž by se musela opisovat jako v angličtině. Tak proč by nemohlo mít infinitiv sloveso "bude"?

Předně využití takového slova. Vezměme si tyto příklady:

Je to tak? Není, ale mělo by to tak být.

Bude to tak? Nebude, ale mělo by to tak ----.

Je zřejmé, že na místo čtyř spojovníků nemůže přijít nic jiného než infinitiv slovesa "bude". Obyčejně tam řekneme normálně "být", ale to je infinitiv od "je", čili dopouštíme se určité nepřesnosti.

Sloveso "bude" je budoucím časem od "je", tudíž se nabízí námitka, proč by se od tohoto slovesa měl oddělovat a proč by se mu měl uznat nárok na samostatný infinitiv. V etymologickém slovníku jsem se ale dočetl, že sloveso "bude" snad má základ v samostatném slovese, které by mohlo znamenat něco jako "mít v úmyslu" a být příbuzné se slovy "bdít" a "budit". Ono v angličtině to je podobné -- "will" má původní význam "chtít"...

Nuže, jak by měl infinitiv od "bude" znít? Mám za to, že se nic nezkazí, když se vezme za vzor skloňování nějakého plnovýznamového slovesa se stejným zakončením. Takže: vedu, vedeš -- budu, budeš -- to by šlo. Takže

3. osoba ved-e -- inf. véd-t = vést,

3. osoba bud-e -- inf. búd-t = búst.

Jelikož staročeské "ú" se ale uprostřed slov měnilo na "ou", musíme posledně vypsaný tvar podle tohoto pravidla pozměnit. Výsledkem je tvar "boust".

Ono vlastně když zapátráme mezi řidčeji používanými slovy, najdeme přesnější vzor než "vede", a sice "hude" (tj. "provozuje hudbu"), kteréžto má s "bude" společnou i samohlásku v kořeni. No a infinitiv je "houst(i)", jak je vidět v úsloví "nouze naučila Dalibora housti".

Tedy podle Daliborova vzoru můžeme bez starostí bousti. :-)

Kdo se nudí, ať nakreslí vagónek

Fri, 21 May 2010 22:36:04 +0200

Od té doby, co se dá na školní lavice psát a kreslit, se na ně píše a kreslí. Nevím, co zdobí lavice na základních a středních školách teď, neb v takových budovách já už dávno nemám co pohledávat, ale za našich mladých let se tam pomlouvalo, trénovala se slovní zásoba z oblasti vulgárního jazyka a přirovnávali se učitelé a spolužáci k domácímu zvířectvu. No a kromě toho se na těchto plochách objevovaly nápisy "Kdo se nudí, ať udělá čárku" (obvykle následované hustým plotem) či poněkud nápaditější "Kdo se nudí, ať nakreslí vagónek". Druhý z těchto nápisů jsem si vypůjčil pro nadpis tohoto článku.

Za takovým nápisem pak vznikala na lavici či pod lavicí vlaková souprava, která byla sice dlouhá, ale postrádala detaily, vůbec odlišení konstrukčních typů vozových skříní a tak. To já jsem si kreslil spíš na papír, neboť stůl je psacím podkladem velmi mizerným. Obrázek nahoře je jen takový rychlý náčrt dvounápravového vagónu na přepravu dříví. Jest to konstrukce smysluplná, avšak oproti skutečným vozům docela krátká. Dnes už se tak krátké vagóny nedělají.

Na dalším obrázku je podobný vůz. Místo klasických listových pružin na závěskách má ale kývačky se šroubovitými pružinami, tedy naprosto nenormální pojezd, jaký se u takovýchto vozidel nepoužívá. Čili je patrně nevýhodný, a i kdyby nebyl, tak nikdo nebude vymýšlet nic takového, když už sto let funguje listová pružina na závěskách.

Jak tak koukám na další obrázky, co tu mám, tak jsou to většinou sypáky aneb vozy výsypné. Takže ty si nechám na samostatný článek a sem přidám ostatní typy vagónů. Třeba nějakou škatuli.

To je teda spíš pološkatule. Kreslil jsem ji asi když jsem se hodně nudil, protože má pod sebou šest koleček, což je na mě docela dost. (Nikdy se mi nechce se s koly moc vykreslovat -- však tady jsou taky docela odfláknuté.) Kromě toho to byl původně otevřený vagón bez střechy, pak jsem tomu přikreslil dvojdílnou přesuvnou střechu, aby dovnitř nepršelo.

Následuje škatule dřevěná čtyřnápravová s pozadím.

A hle, je tu ještě škatule speciální, prosklená. Takzvaný měřicí vůz teorie relativity aneb v nepěkném germánském jazyce Relativitätstheoriemesswagen. Nevím o tom, že by takový kdy byl zkonstruován, ale papír snese všechno.

Inspirací je samozřejmě příklad ke speciální teorii relativity, který se uvádí v učebnicích i v populárních publikacích. (Viz např. zde, ale nepochybně by šel vygůglit i lepší zdroj.) Uprostřed vozu je lampa, na koncích židle pro pozorovatele uvnitř. Stěny jsou prosklené, aby dění uvnitř vozu bylo lze pozorovat i zvenčí. Maximální rychlost vozu je psaná 300 000 kilometrů za sekundu, ale má se za to, že tak rychle ve skutečnosti nikdy jet nemůže.

Co říci na závěr? Hm, mohl bych si trochu postěžovat... :) Vedl jsem tuhle na fakultě cvičení, kde se počítaly fyzikální příklady s aplikací na železniční dopravu. Jistý příklad využíval schematický boční náčrt čtyřnápravové lokomotivy. Jedno cvičení se opakovalo čtyřikrát po sobě pro čtyři studijní skupiny. No, na premiéře jsem nakreslil krabici, která připomínala jednu ze známých škodováckých lokomotiv; podruhé mi pod ruku přišlo totéž, potřetí jsem z legrace načrtnul cosi jako parní lokomotivu a počtvrté to byla jiná elektrická lokomotiva. (Na tvaru kastle v příkladu vůbec nezáleželo.) Co myslíte, že nakreslili studenti? Pokaždé totéž co já. Studenti tedy ukázali, že řádně následují postup učitele, což je chvályhodné; ukázali ale i výrazný nedostatek fantazie... Tak doufám, že čtenáři těchto stránek jsou či by byli v tomto ohledu lepšími studenty! :-D

Pltýž

Tue, 11 May 2010 21:10:42 +0200

Kdo hrajete Scrabble, určitě víte, že v přihrádce máte vždy dostatek písmenek na sestavení nějakého neforemného slova, které ani nejde vyslovit. Pak vám nezbývá než spokojit se s nějakým obyčejným, krátkým slovíčkem, nebo se se svým shlukem písmen prosadit v televizním seriálu. (Třeba jozxyqk. Ve slovníku to není, ale na Googlu to má tisíce výskytů, tak proč to neuznat! :-D)

Dlouhé, pěkné slovo se tam však vygeneruje podstatně méně často. Za největší zázrak považuju, když jsem začínal s písmeny, ze kterých šlo beze zbytku sestavit slovo odměrka -- to však byla osmipísmenková hra. Se standardními sedmi písmeny by byla menší pravděpodobnost, že se něco takového vyskytne

Jednou se mi v zelené přihrádce na písmenka zrodil pltýž. Kamsi se plazil a zapletl se mi do veršů. Ukázalo se, že je to s největší pravděpodobností prapodivný tvor, který se vyskytuje poblíž vodičů elektrického proudu v lidských obydlích.

Já šel jsem ráno do spíže

pro jednu lahev mlíka

a tam jsem spatřil pltýže,

jak v koutě cosi žvýká.

(Snad pramálo mu vadí, že

tam proudí elektrika.)

Hle! On mi kálí do fáze

a ožužlává dráty,

čímž způsobuje neblaze

mi hospodářské ztráty!

Však než jsem stačil zvednout hlas

a sprosté slovo říci,

on, postaviv se na ocas,

mě přetáh' kolejnicí.

Taky jsem si k tomu napsal melodii, viz níže, ale ono nic moc, chtělo by to něco údernějšího.

Doprava cestujících

Thu, 06 May 2010 22:07:22 +0200

Osobní železniční vůz je vcelku obyčejná kastle téměř konstantního průřezu, na které se průmyslový designér moc nevyřádí, protože vše je podřízeno praktickému užitku a technologičnosti. Jedna z mála věcí, na které se může uplatnit tvořivost, je nátěr. Aneb: jak snadno se po návštěvě lakovny vagón změní v mrazničku! :(

Ani já nevidím ve voze osobní dopravy moc zajímavý objekt ke kreslení, ale i tak jsem ve svých obrázcích několik vehiklů, které připomínají cosi, v čem lze vézt cestující.

Obrázek nahoře představuje jakýsi motorový vůz z doby, kdy stavba železničních motorových vozů přímo vycházela ze silničních autobusů a nákladních vozidel. Jelikož 1) to mělo kabinu jen na jedné straně a 2) leckdy tam byla automobilová převodovka bez plnohodnotné reverzace (tj. jen jedna "zpátečka" jako v autě), bylo potřeba takovéhle vozy na konci tratě obrátit buď na točně, nebo na otočném zvedáku, který byl součástí vozu. Vyobrazený motorák není podle skutečnosti, nicméně inspirací mi byly motorové vozy, které jezdily kdysi v Irsku, v Donegalu.

Následuje regulérní čtyřnápravový vagón. Teda regulérní... no, je to rekonstrukce z nákladního vozu.

Je to vůz určený spíše pro příměstskou dopravu -- tam, kde je velká výměna cestujících, aneb kde furt někdo nastupuje a vystupuje. Základem je nákladní vagón s přesuvnými stěnami. Hliníkové stěny zůstanou, jen se v nich vyřežou otvory a ty se zasklí. Dovnitř se dodělají držadla a sedadla pro cestující. Po celé délce vozu se dodělají nějaké schůdky. Asi budou muset být výsuvné, aby nezasahovaly do profilu. Při zastavení na zastávce se otevře celá polovina bočnice, čímž vznikne nástupní a výstupní prostor po půlce délky vozu. Už žádné mačkání u dveří a vystrkování lidí, kteří nechtějí vystoupit!

Ještě bych měl vystvětlit ta písmenka dole. Vozy mají nějaké označení, to označení je písmenné, protože taková skupina písmen, i když neznamená žádné konkrétní slovo a nemusí ani jít vyslovit, se pamatuje líp než číslo. Původní nákladní vůz se jmenuje Habbillnss, kde "H" značí krytý vůz zvláštní stavby, "a" čtyři nápravy, "bb" velký ložný prostor atd. No a tady se místo "H" píše "B", což znamená osobní vůz druhé třídy.

Další obrázek představuje taktéž nákladní vůz, ale jeho rekonstrukce na vůz osobní není tak náročná. Stačí jen donést židle.

V pořádném vlaku nesmí chybět jídelní vůz. Následující náčrtek znázorňuje celou soupravu pro daleké cesty mimo civilizaci.

Na počátku stojí vůz pro přepravu živého dobytka, konkrétně vepřů, následuje řeznický vůz, chladicí vůz a klasický jídelák, Speisewagen. Na obrázku tam mám chybu, v tom slově mi přebývá jedno písmenko s. Zřejmě to naznačuje, že k dokončení potravního řetězce chybí ještě jeden vůz: Scheissewagen.

No a potřeba je samozřejmě taky pít. Zásobu pi(ti)va ve vlaku zajistí sudový vůz.

Tento vůz je vybaven čerpadlem (vlevo poníž) a průběžným potrubím s přípojkami. Jsou-li sousední vozy vybaveny stejným potrubím, lze je připojit a rozvádět tekutinu po vlaku. Hadice by měly být opatřeny jinými spojkami než brzdové potrubí, protože pivo v brzdovém válci není tak úplně to pravé ořechové...

Kdyby prase mělo křídla

Mon, 03 May 2010 19:14:34 +0200

Tak jsem se konečně zase dostal k tomu, přidat nějaké obrázky. Tentokrát je tématem kupodivu opět ten druh hospodářského zvířete, které je v běžné řeči zneužíváno jako ztělesnění nečistoty, nadváhy, případně vlastností ještě horších. Už jsem psal, že vepř je všeobecně vhodným objektem ledabylých čmáranic a srandiček. Ve své prosté podobě ale může brzy omrzet -- není divu, že se tedy často opatřuje všeljakými doplňky, které zvíře ve skutečnosti nemá.

Jedním z takových doplňků jsou křídla. Lidské pokolení dlouho závidělo ptákům schopnost létat, dokud nevynalezlo letadlo. Nikdo ale nemůže tvrdit, že prasata o létání nesní, třebaže je evidentní, že letadlo vyrobit nemohou! :)

Obrázek nahoře ukazuje prase létající obecné, totiž vepře majícího mimo čtvero končetin dvě křídla. Takový tvor nejspíš neexistuje (řekněte sami -- už jste někdy viděli v řeznictví vepřová křidýlka?), ale papír snese všechno. Další vyobrazení podobných živočichů, která se urodila v mých poznámkách z přednášek, už jsou spíše křížencem vepře s jiným živočichem, kterému je létání přirozené. Třeba ptáka:

Anebo draka.

I když ani jeden asi není tak úplně drak... normální drak by měl mít čtyři nohy, saň dvě. Tohle je spíš okřídlená a... orypáčená? dá se to tak říct? žížala. Ale ono možná je to jedno: v germánské skupině slov worm, wyrm se to spojuje.

Potud prasata létající organická. Kromě toho se vyskytují prasata, která si k létání dopomáhají různými technickými prostředky, konkrétně pohonnými jednotkami připevněnými přímo k tělu. Jedno takové zvíře můžete vidět vlastně i v záhlaví těchto stránek, vlevo na pozadí.

Ten motor asi táhne docela dobře, ale není mi jasné, čím prase překonává sílu gravitace. Chceme-li létat, jsouce těžší než vzduch, musíme mít něco, co vyvíjí vztlak. Výše uvedené prase ale nic takového nemá. Alespoň že má u sebe vyznačen směr délkové souřadnice a jejích prvních dvou časových derivací.

Další vepř je vlastně klasický vrtulník či helikoptéra. (Ve školce jsme říkali helikopotvora.) Zadní vrtuli nemá, reakci od otáčení vrtule zřejmě vyrovnává ocasem. Tento exemplář byl zřejmě využit k vojenským účelům, neb přepravoval něco, co připomíná bombu:

Poslední obrázek není skutečné prase, ale jen létající stroj, jehož přední část je tvarovaná jako prasečí hlava. V teorii konstruování jsme se učili, že jedním ze zdrojů inspirace konstruktéra jsou vzory z přírody. A to je asi právě tento případ:

Tak. To by bylo pro dnešek asi tak všechno. Žádné další prase schopné letu jsem v obrázcích nenašel, nicméně dalších prasat je tam ještě dost. :) Kdo by měl zájem o další čtení o létajících prasatech, nechť se informuje třeba na Wikipedii: http://en.wikipedia.org/wiki/Flying_pig.

Irská ajznboňácká

Tue, 15 Dec 2009 21:32:29 +0100

Podnětem k sepsání těchto veršů mi byla debata na jednom diskuzním fóru, kde přišla řeč na básnickou formu tzv. limericků, což jsou krátké vtipné básničky pojednávající o nějakých lidech z určitého města, kteří se vyznačují vykonáváním nějaké zvláštní činnosti.

Pojmenování těchto básniček má svůj základ ve jméně irského města Luimneach aneb Limerick. Tudíž se přímo nabízí umístit děj do tohoto města. No a ode mě se nedá čekat, že bych se tématu železné dráhy nějak vyhýbal. Tak vznikla první sloka této básně. Další potom následovaly pro další irská města.

Plešatý strojvůdce z Limericku

jezdíval s mašinou po chodníku.

Sedě nad tuplákem,

stroj svůj i s uhlákem

nechával opřený u patníku.

Přednosta stanice v Galwayi

pojídal sardinky v oleji.

Dával si do misek

mazivo z ložisek

za depem na páté koleji.

To jeden traťovák z Mullingaru

v hospodě vyhrával na kytaru;

po třetí flašce

počítal pražce

na vlečce místního lihovaru.

Dublinská průvodčí od rychlíků

s topičem dělala erotiku.

Oba pak vytuhli

ve voze na uhlí;

našli je v rotačním výklopníku.

Předně poznamenávám, že nevím, jak vypadá kolejiště depa v Galwayi (Gaillimh) ani vlečky v Mullingaru (An Muillean gCearr). Vlastně ani nevím, zda ve druhém z jmenovaných měst je nějaký lihovar (ale je nepravděpodobné, že by tam byli na suchu)... ;)

Pro ty, kdož neví, co je rotační výklopník: uhlí se často vozí ve výsypných vozech, u nichž stačí otevřít klapky a celý náklad se sám vysype do nějakých trychtýřů či zásobníků vedle koleje. Pokud vám ho ale přivezou ve voze tzv. běžné stavby, který má plochou podlahu a klasické bočnice, tento postup použít nelze. Rotační výklopník je mohutné zařízení, které celý vůz vezme a podle podélné osy otočí, takže se náklad vysype. Používá se to např. v elektrárně ve Chvaleticích.

Prase je základ

Tue, 15 Dec 2009 20:59:21 +0100

Vděčným objektem uměleckého ztvárnění je prase neboli vepř. Je to takové milé zvířátko a velmi snadno se kreslí. Daleko snáze než třeba kůň. Stačí načrtnout pěkný rypáček a se zbytkem si člověk vlastně může dělat, co chce.

Takováhle prasata jsem se naučil kreslit asi v osmé třídě základní školy. Velkým vzorem mi byl pan Špína, učitel fyziky na základce v Hradci Králové. Ne že by svým vzezřením nějak vepře připomínal; ale takhle je kreslil. Od něj jsem vlastně okoukal většinu tohohle stylu kreslení.

Prase je stvoření neskutečně variabilní, nejjednodušší jeho úpravou je přikreslení silných zubů a srsti, čímž se mění v prase divoké. Následující obrázek jsem načrtnul při přednášce, ale pak jsem ho raději zakryl, aby ho neviděl učitel a náhodou ho nenapadlo, že se mu možná malinko podobá...

Praseti se pak dají přidělávat všeljaká zařízení jako křídla a vrtule (to vystačí určitě na celý článek) nebo kola, lze jej zapřahat do povozů a znázorňovat v různých polohách a pohybech.

Stejně ale i prase je součástí potravní pyramidy, a tak na něj nakonec přijde řezník a nadělá z něj maso. Následující obrázek se zrodil v sešitu školních poznámek z termodynamiky a tepelných strojů.

Pokračování příště... :)

Stroje pro práci na železničních tratích

Mon, 07 Dec 2009 18:57:51 +0100

Na kolejích lze někdy spatřit všeljaké vozidla, vozítka a vozejčky, na kterých se dopravuje materiál pro stavbu tratí, zařízení pro údržbu či chlapíci v oranžových dresech. Cestující to nevozí, ale přesto to má zásadní význam pro kolejovou dopravu. Do této kategorie patří pár následujících obrázků.

Obrázek nahoře byl původně načmáraný tužkou a měl představovat zhruba osminápravovou lokomotivu na délku obou vyobrazených vozidel, takovou krávu ruského stylu. Po překreslení modrým perem z ní však zbyla jenom část nad předními podvozky, čímž vznikla mrňavá lokomotiva s jednou zásadní nevýhodou -- chybějící budkou na druhém konci.

K lokomotivě je připojen čtyřnápravový vagon, klasika, nějaké to Pao, upravené jako první vůz soupravy pro přepravu pražců nebo kolejnic. To jsem si nevymyslel, něco takového se používá. Vozy mají na bocích kolejničky, které se pomocí zvláštních dílů propojují i mezi vozy a po nich pak po celé délce vlaku pojíždí takový vozíček -- portálový jeřábek, který je může chňapnout a dovézt na druhý konec vlaku.

Další obrázek představuje malé vozítko, něco jako "muvku". Akorát mi teda ujela ruka, když jsem kreslil kola -- ta jsou zbytečně velká, možná byl by problém tam pro ně v té skříni udělat místo. Naskenováno i s kouskem poznámek z přednášky.

Následuje vozidlo, jehož význam je zřejmě tím větší, čím víc je kanálů a žump v kolejišti. Domnívám se ale, že počet kanálů a žump v kolejišti je poměrně nízký, a proto ono vozidlo je vcelku na nic. Jedná se o fekální vůz vzniklý rekonstrukcí z klasického šukátka aneb motoráčku řady 810. Nicméně pokud byste si někde chtěli takové vozidlo postavit, doporučuju, než natáhnete montérky, ověřit, zda rám vozu je na takové zatížení (plnou nádrž) pevnostně dimenzován.

Obrázek je kreslen černou propiskou, což je důvodem jeho nižší kvality. Za použití podřadného psacího nástroje se omlouvám.

Poslední z obrázků je snad jediná z doposud uveřejněných kreseb, která má informační hodnotu. Jedná se o schéma čističky štěrkového lože SČ 600 -- takový je to na pohled prapodivný a strašně složitý stroj. Inu, tak takhle to funguje: Pod kolejnicemi a pražci se podvlékne mohutný lopatkový řetěz, který nabírá všechen štěrk a dopravuje ho na síto: co jím propadne, je hlína a špína a nemá v kolejovém svršku co dělat (zadržuje vodu), co nepropadne, je čistý štěrk a vrací se zpátky. Alespoň tak mě to naučili ve škole. :)

I Will Not Go to the Forest

Fri, 04 Dec 2009 20:17:07 +0100

Tato básnička začala jako překlad známé lidové písně Já do lesa nepojedu. V prvních dvou verších vyjadřuje totéž, dále však se od předlohy odchyluje a směřuje tam, kam ukázal první nápad na rým -- do anglických lesů.

I will not go to the forest,

I will not go to the wood.

I will not go for I fear that

I would meet there Robin Hood.

Robin he's a bold young fellow,

Keen of sight and merciless.

If he saw me I would end up

With his arrow in my a--.

Věřím, že chybějící písmenka v posledním slově si každý doplní sám, i když angličtináři budou po právu mrmlat, že se to tak úplně nerýmuje -- samohláska není tatáž. Stejně tak snad nemusím text doslova překládat; připojím jen volný překlad:

Já do lesa nepojedu,

já do lesa nepudu,

protože moc dobře vím, jak

dopadl bych v Sherwoodu.

Robin Hood je bystrý chlapík,

hbitý, smělý, veselý.

Když mě spatří, nejspíš skončím

s šípem ve své pr----.

Ještě si dovolím poznamenat něco z úplně jiného soudku. Tuhle jsem se podíval na tyto stránky na počítači, kde není jiný prohlížeč než Internet Explorer. Nevím, jestli se dá v IE nějak nastavit filtrování reklam, ale v Opeře se mi žádná nezobrazuje (nanejvýš decentní textový rámeček), aniž bych musel něco štelovat. Proto až v tom IE jsem teprv viděl ty reklamy, co mi sem dávají. Já to naprosto chápu, však jsem s tím počítal... ale takový nevzhledný obrázek s nějakou vyfouklou pneumatikou mi sem dávat nemuseli. Jen vás chci, milí čtenáři, ubezpečit, že to není moje reklama a že já upřednostňuju zásadně kola ocelová! :-D

Poněkud scvrklé lokomotivy

Sat, 21 Nov 2009 18:41:02 +0100

Lokomotiva, která tahá rychlíky, váží pětaosmdesát tun a její výkon se počítá v tisícovkách koní. Jenže má dva podvozky, to jest osm kol -- nebo čtyři, které se při bočním pohledu kreslí -- a to se nesnadno kreslí. Vykreslovat čtyři kola, dávat pozor, aby oba podvozky byly stejné... nic moc. Proto mám v oblibě menší stroje se dvěma či třemi nápravami.

Začněme úzkorozchodnými lokomotivami. Na obrázku se poznají především podle tak zvaného kopyta namísto nárazníků a regulérního spřáhla. Je to jednoduchá konstrukce, naftový motor, asi mechanická převodovka, vypružení listovou pružnicí na závěskách...

... a pokud možno pohon jalovým hřídelem a spojnicemi. To znamená, že není každá náprava poháněna zvlášť nebo přes ozubený převod, ale z převodovky trčí hřídel, na které nejsou kola, nýbrž jen páka, a z ní se jako u parní lokomotivy ženou všechna dvojkolí spojnicemi. Tedy pro moderního konstruktéra nic, co by bylo hodno následování, ale vypadá to hezky.

Některým lokomotivám jsem se pokusil nakreslit nějakou modernější kastli, i když je to čistá utopie. Takovou lokomotivu vám dneska nikdo nevyrobí. Zákazníci si lokomotivy (narozdíl od aut) podle designu nevybírají, takže posunovací lokomotiva je dneska soustava kvádrů.

K následujícímu obrázku musím ještě přidat svoji omluvu strojvedoucímu za to, že jsem mu výhled z kabiny zaclonil vzduchojemem, a to jenom proto, aby tam bylo něco zajímavého. Je to posunovačka nízké konstrukce, kde kabina není posazena nahoru na rám, ale je rozpláclá kolem něj, jako tomu bylo třeba u německé lokomotivy Köf. Celková výška může být tak do 2,5 m.

To by mohlo prozatím stačit, nějaké třínápravové stroje sem vyvěsím později.

Aplikovaná matematika

Fri, 20 Nov 2009 21:32:35 +0100

Tato hloupost v řeči vázané vznikla pravděpodobně ve čtvrtém ročníku vysoké školy, když jsem se učil na zkoušku z aplikované matematiky. Dává radu, jak naložit s matematickou úlohou, kterou se ani po zoufalém snažení nedaří vyřešit.

Upadáš-li do nesnází,

nedaří se práce,

integrály nevychází,

ani derivace,

aproximuj všechny body

kvadratickou křivkou,

zakonverguj do hospody,

dej si jedno pivko!

Úvodník

Tue, 17 Nov 2009 10:25:53 +0100

Buďtež vítáni na těchto nových stránkách, kde sice zatím nic není, ale časem bude. Založil jsem tyto stránky, abych sem organizovaně odkládal obrázky a básničky, které si hoví v šuplíkovém chaosu, případně v propadlišti dějin nějakého diskuzního fóra.

Třebaže jsem neměl původně k takovéto prefabrikované blogové infrastruktuře moc důvěry, přece jsem se rozhodl pro její využití. HaTMatiLku a nějakou tu grafiku ovládám, ale už to vidím, jak bych jednou byl líný doplňovat obsah proto, že by se mi nechtělo znovu se vrtat v kódu. Serverové skripty neumím, abych si něco takovéhleho sám naprogramoval... tak jsem si holt založil ten blog. :) Ono to umí velkou spoustu věcí a koneckonců leccos se tady dá naštelovat, aby stránky k něčemu vypadaly.

Tož ať jsou vám k radosti! :)